I v Evropě může být znovu hladomor. Ekofanatismus a zelený marxismus v akci.

Co byl zářijový New York? Klimatické summity ze všeho nejvíc připomínají středověké církevní koncily. Pompa. Účast nejvyšších hodnostářů i univerzitních církevních dogmatiků. Jediný správný názor, hysterie a nesnášenlivost. Kázání vody a pití vína. Už jen chybělo pro výstrahu někoho upálit.

Zatímco více než tři miliardy lidí na severní polokouli se právě oblékají do kabátů, usilovně a draze topí a připravují se na pravidelnou šestiměsíční porci tmy, chladu, či dokonce mrazu, v New Yorku tedy takový koncil proběhl. Slétli se věrozvěsti klimatické katastrofy. Slétli se, aby podebatovali pod vlajkou OSN, aby zastrašili některé dosud váhající politiky a vnutili světu agendu, která je idiotská, dětinská a sebezničující. A o kterou málokdo normální stojí. K řečnickému pultu na hlavním plénu byli připuštěni pro jistotu jen ti, kdo předem avizovali bombastické plány nebo katastrofická „vědecká zjištění“. Na lavici obžalovaných tentokrát je oxid uhličitý. Fanatici chtějí bezuhlíkovou ekonomiku skoro hned (2025), vykolejený Brusel jen o trochu později. Předseda Evropské rady Donald Tusk – za tichého smíchu politiků z ostatních kontinentů – vyhlásil, že: „Evropa vyhraje závod, aby se stala prvním klimaticky neutrálním kontinentem na světě“. Tomu se říká střelba do vlastní nohy.

A abychom my, Evropané, vyhráli závod, o který nikdo jiný nestojí, co máme dělat? Vyhazovat oknem bilióny eur na různé pofiderní – až potrhlé – projekty, jejichž společným jmenovatelem je vysoká cena, nízká účinnost, naprostá neefektivnost a jednoduchá nelogičnost, za níž se skrývají obrovské zisky naprosté menšiny a nekonečné ztráty těch ostatních. A to všechno kvůli životadárnému oxidu uhličitému (CO2).

Pokud by se oxid uhličitý, tento bezbarvý, nepáchnoucí, neškodný – a v atmosféře vlastně raritní – plyn (ve vzduchu je ho obsaženo pouze 0,04 %) dostal péčí EU mimo zákon, pak vítejte na prahu nového feudalismu. S takzvanou bezuhlíkovou „ekonomikou“ se totiž rázem dostaneme do světa, v němž elektřina bude na příděl, bude násobně dražší, a mnohdy nebude vůbec. Její produkce se bude řídit nikoli poptávkou, nýbrž momentálním počasím. Firmy se pozavírají ve prospěch zámořské konkurence, domácností se vrátí ke koním a k loučím. Lidé budou nuceni celý život prožít v blízkosti svého vybydleného bytu, topit přímo z oken tím co najdou, jíst jakési chaluhy a umělou hmotu z tuby. Tím vším se už dnes fanatici globálního oteplování ani netají: Nejezte maso, necestujte, netopte, nemějte děti!  V tomto novém feudalismu opět zanikne střední třída. Vládnout bude nová šlechta, složená ze věrozvěstů globálního oteplování, a těch, kteří na něm budou vydělávat a násilím vynucovat nové pořádky.

Prudké zhoršení životního standardu v Evropě je na pořadu dne, a pokud by se realizovaly bezuhlíkové sny bláznů, velká většina dnešní populace se ještě dožije neskutečné bídy. Kdo by v roce 1914 pomyslel, že za pouhé čtyři roky obyvatelé mnoha evropských zemí budou masově hladovět, organizovat revoluce a nakonec jich šedesát miliónů během pár měsíců zemře na chřipku? Nejnovější požadavek chaotů z tzv. Extinction rebellion takovou světovou válku nabízí.

Co víme: Celé dnešní lidstvo, skoro sedm a půl miliardy lidí, kdyby přišlo na jedno místo, vešlo by se do prostoru Prahy a přilehlých dvou okresů Východ a Západ. Zbytek republiky, tedy čtyřicetinásobek plochy, natož celý svět, by zůstal úplně prázdný. Jsme v rozměrech Zeměkoule nic. Jako stát, jako kontinent, jako lidstvo vcelku.  

Za druhé, oxid uhličitý je naprosto okrajový plyn. Zatímco dusíku je v atmosféře 78 %, kyslíku 21 %, pak všechny zbývající plyny dohromady tvoří zbylé jedno procento. Oxid uhličitý už zmíněných 0,04 %. Veškerým průmyslovým úsilím lidstva zvýšil se za dvě stě let obsah oxidu uhličitého v atmosféře o 0,012 procentního bodu.

Za třetí, jsou skleníkové plyny pro život na Zemi důležité? A jak moc významný mezi nimi je právě CO2? Skleníkové plyny důležité jsou, protože udržují na naší planetě cca o 33 stupňů vyšší teplotu a snižují rozdíly mezi dnem a nocí. Bez nich by všechno zmrzlo, a život jak ho známe, byl by nemožný. Zdaleka nejvýznamnější skleníkový plyn je ovšem vodní pára. Celkově má vodní pára zřetelně větší vliv na skleníkový efekt, než všechny ostatní plyny dohromady. Když už chceme ještě víc mrznout, proč nebojujeme s ní?

Za čtvrté, lze pozorovat souvislost (korelaci) vyšších koncentrací CO2 s vyššími teplotami na Zemi? V dávné historii oxidu uhličitého v atmosféře bylo mnohem více a Zeměkoule přesto zmrzla tak, že i na rovníku byl led tlustý několik kilometrů. I v posledním miliónu let došlo k několika dramatickým ochlazením a dobám ledovým a následným oteplením. Mohl snad za toto drastické kolísání teplot oxid uhličitý, když jeho obsah v atmosféře byl primárně stabilní?? A mohli za mráz i oteplení  neandertálci, choulící se v kůžích kolem ohňů, na pomezí kilometry tlustých ledovců?

Za páté, jak je to vlastně s měřením teplot? Všichni dobře víme, že dokonce v jedné jediné místnosti,  naměříme teplot hned několik. Co je to proti zemské atmosféře? Pěkným příkladem manipulace s teplotami je naše nejstarší meteorologická stanice v pražském Klementinu. Ta funguje už od roku 1775. Posuďte sami: Zrovna nedávno, začátkem září nám bylo téměř slavnostně a vzrušenými hlasy oznámeno, že letošní léto bylo v Klementinu nejteplejší za celou dlouhou dobu měření. Co nám jaksi už vysvětleno a připomenuto nebylo, je, že metodika měření a podmínky tohoto měření se v čase významně měnily. V různých dobách se třeba měřilo v rozdílnou denní dobu, než dnes.  Umístění teploměru v areálu Klementina se rovněž měnilo a výška teploměru podle toho kolísala v rozsahu 6-39 metrů nad terénem. Není známo, jak se měnila barva blízkých stěn, i samotné meteorologické budky, či přímo teploměry, kterých už bylo použito přes pětatřicet typů… Navíc, před dvěmi stovkami let měla Praha sotva šedesát tisíc obyvatel, zlomek dnešního stavu, a tito lidé ve svých příbytcích mnohem méně topili. Často jen v jediné místnosti. Praha nebyla betonovým velkoměstem a i v samotném Klementinu byla tehdy na dvoře nejspíš tráva a nikoli nynější asfalt. Letní a zimní teplotní bublina téměř dvoumilionové aglomerace tehdy prostě neexistovala. To jsou všechno hodně podstatné věci a když ČHMÚ nyní bez korekce a obyčejného zdravého odborného skepticismu odpálil další mediálně oteplovací trhák, nelze se než smát, anebo chytat za hlavu. Nulová odborná pokora, jen každodenní snaha roztleskávat tendenční hysterii, která klimafanatikům přináší peníze a nová zbytečná pracovní místa.

Když vidíme všechny ty potíže s měřením a časovým srovnáváním teplot v Klementinu (či dokonce v našem obýváku), musí být velmi sebevědomé a drzé vyvozovat tvrdé závěry dokonce v rámci celé Zeměkoule. Někteří zpupní klimatici tvrdí, že teplota planety stoupla od dob průmyslové revoluce o necelý jeden stupeň. Nevědí najisto nic. Většina starých meteorologických stanic v centrech světových měst totiž musí být podrobena podobně drastickým výhradám jako Klementinum. Stanice, které se do těchto výpočtů zahrnují, se navíc průběžně mění, různě se s nimi manipuluje v mnoha důležitých ohledech. Čím starší stanice, tím víc proměnných a více metodických chyb. Čím zase mladší stanice, a čím více stanic, tím kratší časová řada a více rekordů. Pěkně děkujeme. A svět? Obrovské prostory kolem obou pólů nemají skoro žádné stanice a v pouštích, či tajgách Kanady a Ruska, v tropických pralesích, je jich minimum. Víc, než dvě třetiny zemského povrchu jsou pokryty oceány, kde se stabilně měřit ani nedá. A tak bývají citována data z měření teplot prostřednictvím družic, což je – bavíme-li se o desetinách stupňů – opravdový výsměch zdravému rozumu.

Stejným způsobem jako s teplotami fabulují propagandisté i s výškou hladiny oceánů. Jak víme, ta se mění z různých důvodů. Slapové síly Měsíce na některých místech pravidelně za přílivu zvedají hladinu i o více, než pět metrů. Vzdálenost Měsíce od Země, tedy i intenzita slapových sil, se navíc neustále a celkem podstatně mění. Svůj vliv mají i jiná vesmírná tělesa. Výšku hladiny ovlivňují i bouře a větry, které občas naženou vodu k pobřeží, či naopak. Svůj vliv mají i roční období. V zimě na severní polokouli pravidelně napadá zhruba tři bilióny tun (3000 km3) sněhu, které se pak celé léto do moře vrací. Krom toho se lokálně pohybuje i výška zemského povrchu, zvláště prostřednictvím náplav, tsunami, staveb měst, a místních zemětřesení. Takových událostí se jen za sto let uděje nespočet. Když tedy někteří mistři chaosu tvrdí, že mořská hladina stoupla za tu dobu o 8 centimetrů, zase jim chybí elementární pokora. Najisto nemají změřeno nic. Domněnky, nepřímé odhady, plky.

Ve skutečnosti ani nevíme zdali ledovců na Zemi opravdu ubývá. Sotva. Horské ledovce v Evropě se vesměs v poslední době sice zmenšily, ale v Americe severní i jižní tomu je v řadě míst naopak.  Krom toho, horské ledovce hrají v bilanci světového ledu nicotnou roli. Podstatný vliv má rozsah a tloušťka ohromných ledovců pevninských. Ty se svou váhou rozpínají k pobřeží a padají do moře. Je to sice pro kameramany efektní, ale jak se ty ohromné spousty ledu mají fyzikálně chovat? Přibývá jich, roste jejich tloušťka, sunou se k pobřeží. Dokud na Zemi bude jedno jediné místo, kde nebude mrznout, doputují i tam a budou tát, někam téci a padat. Co v těch věčných televizních klimatických estrádách vlastně ukazujeme?

Je snad víc tornád? První se podařilo natočit v roce 1952. Dnes má v mobilu kameru každý. To je celý rozdíl. Klimatologové nejsou schopni prokázat, že by přibývalo hurikánů, nebo aspoň, že by byly silnější. Nic takového se neděje. Co se ovšem děje, jsou přibývající lidé na pobřeží a rostoucí jejich majetek, což se projevuje v rostoucím počtu obětí a v rostoucích pojištěných škodách. A sucho? Vždy se střídalo s vlhkem a dokonce se záplavami. Něco nového? Málokdy je počasí takzvaně normální. Teplota a srážky oscilují kolem průměru, ale téměř nikdy nejsou pro dané období průměrné. Je snad na světě více zemětřesení a více tsunami jenom proto, že je máme v dokumentárních filmech na obrazovce skoro každý den? Každý den ale na Zeměkouli proběhne kolem 6000 bouřek. Pěkná zásoba materiálu pro každodenní dávku emocí.

Těmito všemi argumenty nechci ovšem tvrdit, že zrovna několik posledních let není právě ve střední Evropě teplejších. Byly tyto teplejší epizody v minulosti vzdálenější i bližší, jsou i teď. Léta i zimy byly v letech 2014 -2018 opravdu teplejší a srážek bylo v průměru méně.  Vyvozovat však z těchto známých epizod nezadržitelný trend je pouze nezkrotná klimatická lačnost a pýcha. Napršené vody v Česku neubývá, žádný dlouhodobější trend vidět není a stejně tak klimatologové ani nemohou podložit důkazy tezi, že by pršelo méně často, zato však ve větších dávkách. Zkrátka nic. Meteorologové naopak dobře vědí, že určitý způsob počasí má tendenci se několik let opakovat, než se zase otočí. Existují různě dlouhé periody sluneční činnosti a stejně tak výbuchy vzdálených sopek a supervulkánů dokážou nastartovat atmosférické procesy, které mají tendenci se určitý čas držet. Z toho vznikají různě hluboké studenější a teplejší periody, deštivější a sušší etapy, které trvají roky, ale někdy i celá staletí a tisíciletí.

Proč je kapitalismus výkonný a ekologický

Na globálně oteplovacím cirkusu ale není úplně nejhorší onen prolhaný kolovrátek různých kampaní, varování, fabulací a výzev. Nejhorší je to, jaký „nový svět“ nám zelení blázni, extremisti a klimahysterici chystají. Jak nevyrábět, jak necestovat, jak neobchodovat, dokonce jak neexistovat. A pro tyto své cíle vymýšlejí i společensko ekonomický systém, kterým chtějí zlikvidovat přirozený tržní řád. Vrátit civilizaci do středověku, do předkapitalistického politického a ekonomického uvažování, konání a žití. Je v tom hodně z komunismu a z jeho utopistických a sektářských představ.

Základem politiky všech odpůrců kapitalismu je široce založená manipulace s cenami. Komunisté si hospodářství představovali jako jednu kancelář a jednu továrnu, v níž není místo pro trhem generované ceny a není tam místo pro konkurenci. Aby tržní systém fungoval správně, potřebuje ceny jako vnější parametr, výsledek působení nabídky a poptávky. Celá ekonomie se vlastně točí kolem téhož: je to věda o optimální alokaci (vždy) omezených zdrojů. Co, kolik a pro koho vyrábět? O tom musí rozhodovat neosobní síly, celé populace – svými penězi. Co byl komunismus? Cena nebyla pro výrobce a spotřebitele nezávislý vnější parametr, nýbrž celospolečenský nástroj. Nástroj k dosahování konkrétních cílů generálních tajemníků, politbyr a jejich vědců. Co se bude vyrábět, kolik, za kolik, se stalo předmětem vážných vědeckých debat. Důsledky hrozné. Plýtvalo se, na druhé straně se čekalo ve frontách a výroba stála pro častý nedostatek dílů.  Všichni výrobci poptávali co nejvíce a nabízeli za to co nejméně, ve formě snadno splnitelného plánu. To byl cíl a měřítko veškerého konání. Zařídit si nízký plán, vysoký objem zdrojů a obdržet prémie za co nejpohodlnější splnění. Nepřekročit moc, neukázat rezervy. A celé hospodářství, jehož smyslem normálně je co nejvíce muziky za co nejméně peněz, vykazovalo ohromnou výrobu pro výrobu, ztráty a v důsledku zlomek výkonnosti ekonomik tržních. A samozřejmě, velké zhoršení stavu životního prostředí, protože „na zbytečnosti“ už komunisté neměli peníze.

Propaganda globálního oteplování

Nyní máme co do činění s novým nastupujícím takovým zlořádem. Noví dogmatici, noví elitáři, vědci a aktivisté vnucují lidstvu své potrhlé – a naprosto vykolejené – představy jak se má vyrábět elektřina, co se má jíst, na jaké palivo, či dokonce motor má se jezdit. Klimatické cíle, procenta, závazky, normy. Subvence, dotace, podpory, povolenky, pokuty… rozvrat trhu. Ať to stojí, co to stojí. Klimatický český velekněz Radim Tolasz radí politikům nastavit ceny tak, aby se kapitalistům produkce všech hovadin vyplatila. Čistý bolševismus.

A už se to i děje. Na výrobu dotovaných biopaliv (neplatí se z nich spotřební daň) se spotřebuje více fosilní energie, než kolik se jí nahradí. Tyto přimíchávané tzv. biosložky jsou navíc dvakrát dražší, než benzín, nebo nafta a plyn. Krom toho obrovské lány použitých plodin vytěsňují z polí potravinářskou produkci a zdražují jídlo po celé Zeměkouli. Velká ničemnost.

Co fotovoltaika? Další zelená prasárna. Veškerý potenciální výkon solárů v Česku je lehce nad 2000 MW, což je přesně i instalovaný výkon Temelína. Jenže Temelín za rok vyrobí skoro desetkrát více elektřiny, přitom za méně, než desetinu ceny. Funguje v zimě, v létě, ve dne, v noci, za deště, mlhy i sněhu, pořád stejně. Fotovoltaika navíc zabírá velké množství půdy, ničí ji nadobro betonovými úchyty, a pro její naprostou nespolehlivost je potřeba souběžně udržovat stoprocentní zálohu výkonu v tradičních zdrojích. Některé tyto tradiční elektrárny pak nejedou souvisle, v systému 24/7 a zvyšují se tak provozní náklady i na tuto stabilní energii. Fotofoltaika je v Česku dotována celkem 35 miliardami korun ročně (12,15 Kč za kWh), a přitom je úplně zbytečná. Nic neřeší. Za ty peníze by se každý rok dalo postavit přes sto kilometrů dálnic, nová linka metra, nebo deset tisíc bytů. Každý rok. Jenže my všichni fotovoltaické šílenství nebudeme dotovat rok, nýbrž celkem let dvacet. Takže tato akce vyjde na zbytečných 700 miliard korun, které vesměs mizí – v zahraničí. Kdo ty panely, plné jedů, bude jednou sanovat? Stát ani neví a nezkoumá kdo je finálním beneficientem. A hlavní architekt této katastrofy, Bursík, už z pražského magistrátu vyhrožuje opět: Máte-li auto se spalovacím motorem, bude to Vaše poslední. Elektrická auta!

Co je auto s elektrickým motorem? Technologie stará přes sto dvacet let, která už na začátku na hlavu prohrála právě s benzínem. Příčinou je baterie. Váží pět metráků, je plná jedů a její účinnost s časem podstatně klesá. Vydrží sotva pár let a musíte koupit novou. Za stovky tisíc korun. Baterie budou spíš zdražovat, protože jejich součástí jsou vzácné kovy, jejichž vzácnost (cena) se bude s rostoucí produkcí zvyšovat. Musíte také věřit, že Vám nevybuchne s elektrickým autem i celý dům.

Do pětimetrákové nové baterie můžete přes noc napěchovat skoro 100 kWh elektřiny. Ve skutečnosti tato energie odpovídá cca patnácti litrům nafty. Taháte s sebou toto obrovské závaží, což samo o sobě stojí velkou energii, namáháte více brzdy a celou konstrukci. Bude Vás v dojezdu významně omezovat svícení, topení, všechno. Až budete muset koupit baterii novou, kdo a jak se postará o starou, pět set kilo vážící bestii, která by svým jedem snadno zabila i stádo slonů? Je to příšerné, strašné, zvlášť když si uvědomíte, že při potenciálně miliónových počtech elektrických aut (v Česku dnes jezdí 5,9 milionu automobilů), by se výroba elektřiny ještě musela u nás zdvojnásobit. Kde? Kým? A jakým způsobem?

 Ani ve středověku se po nikam nechtělo, aby si kupoval u ševce třikrát dražší boty, které by byly jedovaté, a vydržely by polovinu času. Teď se to chtít bude. Oxid uhličitý přitom jedovatý není, je to potrava pro rostlinstvo. A vlastně, kvůli všemu výše zmíněnému, se bude jen chtít, abyste auto už vůbec neměli. Abyste dotovali šlechtu, protože Vy už nikdy na nové boty (auto) mít nebudete. Budete chodit na boso a kolem Vás občas profrčí nějaký ten Bursík v elektrickém autě, na které jste se mu složili.

Technické a ekonomické debility mají zelenou. Na úrovni Evropské unie se už připravuje legislativa, která toto vše znásobí. Z bank udělá zelené úřady, které budou tisknout peníze jako v Zimbabwe a Venezuele a financovat prodělečná, či dotovaná odvětví, protože „je to potřeba v boji s co2“. Budou se tisknout peníze, a to až do hladomoru.

Je nejvyšší čas začít se bránit

Máme zde tedy nové elitáře, novou Evropu a nové Německo, někdejší líheň „pokrokových“ myšlenek komunismu, fašismu i enviromentalismu a nyní také zeleného dogmatismu. Máme mít nepřítele v podobě raritního CO2, který nevidíme, necítíme, pijeme i vydechujeme, máme zde plyn, který byl zvolen za univerzální zlo a pomocí něhož má být zničen tento „starý“ svět a systém, který za pouhých dvě stě let neskutečným způsobem pozvedl miliardy lidí – demokratický kapitalismus.

Co dnes vidíme? Po diskreditaci starého marxismu se multioborová skupina patologických levičáků metamorfovala do nové podoby, která má opět vykolejit majoritní společnost, zbavit ji sebevědomí a vnutit pocit viny – za civilizační vzestup a úspěch. Dnešní noví marxističtí zelenoblázni s tituly blokují ulice, pochodují institucemi, infiltrovali, infikovali a postupně ovládli četné školy, univerzity, mezinárodní organizace, OSN, dokonce i Světovou banku a samozřejmě Evropskou unii.

Proti klimahysterii vznikla v září významná iniciativa –  „European Climate Declaration“. Tu podepsalo 500 velmi kompetentních lidí, a obdržel ji v souvislosti s klimatickou konferencí generální tajemník OSN Guterres. Upozorňuje na nesmysly současné klimatické propagandy, na to, že svět se chystá vyhodit miliardy dolarů na nesmyslné projekty, založené na nevědeckých předpokladech a mylných klimatických modelech. O „Deklaraci“ se nedozvěděl téměř nikdo. Guterres ji hodil do šuplíku a médiím se podařilo ji před lidmi ututlat. Až tam jsme s naší demokracií (a svobodným tiskem) dospěli. Ale demokracie – ta jediná – nakonec alarmistům stojí v cestě. Držme ji a nevolme blázny.

Teorie globálního oteplování je pravděpodobně nejhnusnější a nejprolhanější teorií v historii lidstva vůbec. Má potenciál, aby se s ní vrátil hlad i mor. Aby se vrátila syrová divočina, která bude lidstvo kosit po stovkách miliónů.  A krutá příroda pak každému znovu vleze až do morku kostí. Přesně tam vedou recepty bezuhlíkové zelené budoucnosti, pokud nenarazí na odpor.

Je proto nejvyšší čas se bránit. Utvořit koalici rozumu, soudnosti, pokory, střídmosti a serióznosti. Zastavit to cirkusové blbnutí a vrátit společnost zpátky na nohy. Co nejdříve!

Karel Kříž pro Reflex